Co je to vlastně imunita?



Jako ve všech vědních oborech, i v oblasti zdraví se informace přepisují. Výzkumy se zrychlují, pohledů na věc je mnoho. Proto je těžké na otázky týkající se zdraví, i toho psího, odpovědět jednoznačně. Obecně je ale definována imunita jako schopnost organismu bránit se proti patogenům pocházejícím jak z vnějšího, tak z vnitřního prostředí organismu (virus, bakterie, nádorová buňka). Imunita spouští imunitní odpověď organismu vůči patogenům a v určité míře jí disponují všechny organismy. Základní imunitou disponují rostliny, živočichové ji mají rozvinutější a řídí ji imunitní systém.




Imunita má 3 obranné linie.

1) Vnější obranná linie - kůže a sliznice.

2) Vnitřní obranná linie - ta je spuštěna chemickými signály - zde fungují leukocyty a proteiny - snaží se zastavit „útočníky“, kteří pronikli vnější obranou. 

3) Adaptivní obranná linie - spouští se zároveň s druhou - reaguje na mikroorganismy, nadbytečné buňky těla, toxiny a další cizí molekuly - lymfocyty a protilátky.


Jak funguje imunitní systém u psů?

Velmi podobně jako u nás lidí. Ohrožují jej podobné patogeny a situace jako nás. Nekvalitní potrava, nedostatek potřebných látek, poranění, stres, to vše může způsobit obrannou reakci organismu. 





Jak podpořit psí imunitu?



To je to, co nás samozřejmě zajímá nejvíce.



Ideální je budovat imunitu psa již od štěněte. Mnohé je tedy v rukou chovatele, který se řádně stará o kondici feny - matky. Ta imunitu částečně předává štěňátkům již v bříšku. 



Stejně jako u lidí se ukazuje, že stres je jeden z hlavních faktorů, které mohou naše těla „rozbít“. Je jasné, že i pes bude vždy vystaven určitému množství stresu. Pokud možno, dopřejte mu ten „zdravý“, což je hra o kořist, nadšení z práce, ze soužití s námi a jinými 4nohými parťáky. Zkusme je ale ušetřit toho škodlivého. Tedy vzájemného nepochopení. Buďme pro naše psy čitelní, důslední a nenechávejme je v nejistotě. 



Pohyb je to, co pomáhá všem. Psům je pohyb více než přirozený. Ne nadarmo se říká - unavený pes, spokojený pes. Pravidelný pohyb přímo úměrný věku, plemeni a stavu psa je jeden z nejlepších „léků“. Přetažení psa, obzvláště dlouhodobé, je opět útok na jeho imunitní systém.



Strava je grunt. Opět se budeme odkazovat na podobnost nejen s lidmi, ale i spoustou dalších živočichů. Střeva a stav jejich mikrobiomu tvoří podstatnou část schopnosti psa zůstat zdravý. Proto prosím dbejme nejen na složení, ale i kvalitu potravy. Do psích bříšek rozhodně nepatří potraviny prošlé, s plísněmi a dalšími patogeny. Organismus psa tak svou energii nemusí zbytečně využívat na vyrovnání se s těmito podněty.
Takže je důležité dávat stravu kvalitní, vyváženou, s ohledem na potřeby psího organismu.



Očkování dle schématu a zvyklostí dané země jsou také samozřejmost. Slouží jako prevence setkání psa s některými druhy viru.







Zdroj: https://cs.wikipedia.org/wiki/Imunita_(biologie)



Dnešní článek nebude poučný. Dnešní bude pocitový. O tom, co máme rádi a co právě prožíváme. Bude tak trochu osobní. 



Měli jsme těžký rok. Ne v podnikatelské nebo osobní rovině. Náš rok byl těžký v tom lidsko-psím „sou“žití.



Na začátku roku 2024 jsem měla tak trochu pocit, že jsem unavená minuloroční závodní sezonou a těmi 18 závody, které jsem se svými 2mi závoďáky absolvovala. K tomu spousta tréninků s nimi, s třetím pejskem, který se věnuje sportovní kynologii a trekkingu a v neposlední řadě programem pro 13 letou „vysloužilou“ sportovní matku těchto tří sporťáků.



A tak mi běhala hlavou neustále myšlenka, zda si letos nedat pauzu a na závody se tak trochu „vykašlat“. Nebo je aspoň omezit. Unavená cestováním, výdaji, lidmi…každý z nás to asi zná a každý si s tou myšlenkou pohrává. A vysílá. Vysílá přání a myšlenky do Vesmíru. Aniž by si uvědomil, že Vesmír to zařídí. A mnohdy jinak, než bychom to dokázali vymyslet a v těch nejdivočejších scénářích napsat. 



Já bych letos asi vyhrála Oscara za nejlepší a nejhorší scénář v jednom. V květnu, na jednom z prvních závodů, si má fenka při rozběhu na skok vysoký na stěnu (Wall Climbing) utrhla kolenní vazy a sezóna pro ni okamžitě skončila. Podstoupila operaci (naštěstí v rekordním termínu) a nastalo dlouhé období klidu a rekonvalescence. A to jsem si myslela, že bylo to nejhorší, co mne potkalo.



Ne tak se na to tvářil Vesmír. V červnu, den po návratu z dovolené jsem zjistila, že druhý můj závodní pes způsobil zranění takového rozsahu a razance, která pro mne nebyla slučitelná s jeho dalším fungováním a musela jsem udělat nejtěžší rozhodnutí svého života. Po jeho odchodu jsem se rozhodla udělat pitvu. Vnitřní hlas mne k tomu vedl. Výsledek byl šokující. Pes, vyšetřený od A-Z, sportovně vedený, úspěšný, se zlepšující se tendencí ve všech směrech, měl nádor nadledvin a hydrocefalus mozku. Onemocnění dle vyjádření patologa i veterináře neslučující se se životem a vysvětlující jeho zkratové jednání. Slabá útěcha na ztrátu přítele. 



Na základě této diagnózy vyšetříte zbytek vrhu včetně žijící matky. I ona má nádor nadledvin. Zbytek vrhu je v pořádku. Psí svět a sportovní ambice se Vám otočí o 180 stupňů. Najednou jsou všechny výhry nicotné. Proč se to vše stalo. Smrt nejbližšího a nejsložitějšího psa ve Vašem životě najednou zachraňuje život jeho vlastní matce. Můžete díky tomu nasadit léčbu a 100% víte, že nebýt jí, ona, ta nejdražší co máte, by tady už s Vámi nebyla.

Kam tím vším směřuji? Jak s tím souvisí ono babí léto? A celé toto zamyšlení? 
Trávím čtyři dny v Rakousku. V Tyrolsku. Nikdy jsem zde nebyla. Výběr ubytování, termínu, vše intuice a lehkost bytí. S kamarádkou si užíváme úžasné počasí, přesto, že v materiálech na Googlu všude psali, že horší období, než říjen jsme si vybrat nemohly. Psi, ona zraněná, již rekonvalescencující fenka Guarana zde poprvé po 5 měsících dostává trekkingový postroj a každý den se hrne s energií pitbulům vlastní kupředu. Primi, její bratr, s námi jede terény, které my sotva udýcháváme. Ale co je úúúúúplně nejvíc, je ta souhra, ten klid, barvy podzimu, slunce, … vše co Vás napadne a co si umíte představit. I jejich houževnatost, spánek v autě, … a v neposlední řadě … mají sebou svůj (náš) BARF. Kromě toho, že jsou to skvělí parťáci v životě, ještě tady oba pracují a natáčí pro Vás reklamní videa a pózují na fotografie. Jsou prostě nej a i když závody jsem letos opravdu omezila na minimum, stejně si to moc užíváme.

A doma nás čeká téměř 14letá Krayta, jejich máma. Moc se na ni těšíme a přejeme Vám, užívejte ať babí léto nebo jakýkoliv jiný den. A pořádně si zvažte, co si přejete. Někdy ta přání stojí život.

Je libo zvěřinu?

Mnoho z nás chovatelů a majitelů trápí u našich psů tzv. lovení.  A to ať zvěře skutečné nebo "jen" cyklisty, běžce, nebo dokonce jedoucího auta. Lovecký pud je vrozený. Nicméně bezhlavý úprk za kořistí mnohdy plyne z nedůsledné výchovy.

Ruku na srdce, trápí Vás tyto situace také? Když se vydáte do přírody, nastává moment, kdy svého psa jednoduše nepřivoláte?


Máme pro Vás tipy jak psa trénovat, jakým chybám rozhodně předcházet nejen ve výcviku psa.



Proč psům nedovolit lovit? 
Proč se na legrační prohánění dívat jako na nepříjemný zlozvyk?

Většina chovatelů potvrzuje, že nejprve se jedná o druh zábavy, který psa skvěle unaví a pobaví. Ale jsou tady i stinné strany mince. 
Věděli jste, že pokud není pes pod přímou kontrolou chovatele, myslivec ho může zastřelit? Ne každý a ne za každé situace, ale prokazování skutečnosti je pak samozřejmě velmi složité. Navíc, život to Vašemu parťákovi nevrátí. Nespoléhejte tedy na dobrotu lidí a mějte svého psa vždy pod kontrolou. 


Dalším rizikem pro prchajícího psa za zvěří je samozřejmě doprava, vlastní možnost zranění nebo celkového vyčerpání. V neposlední řadě se pes může zaběhnout a ztratit.

Pokud nahání v parku cyklisty a běžce, nevyhnete se dávce nadávek a nepříjemných situací. A to v tom lepším případě, kdy se nikomu nic nestane.

Poslední kapitolou je nahánění vlastního druhu, tedy jiných pejsků. I zde v lepším případě schytáte jen pár nadávek, v horším účet z veteriny "protihráče".

A tady bychom chtěli negativní částí článku skončit, bohužel na rizika upozornit musíme a v tomto směru osvěty není nikdy dost :).


A co tedy s tím? Jak si pomoci a život s naším mazlíčkem si udělat příjemnější?

Pozornost - připraveným štěstí přeje

Ideální je mít svého psa načteného a jeho reakce podchytit hned v začátku. Jak tedy poznat, že pes něco chystá? :).


Při vycházce pes začne netrpělivě čmuchat a zvýší se jeho pohybová aktivita. To je jeden z prvních znaků, kdy pes zavnímá, že je v okolí možná zvěř. Někdy ale může i nekontrolovatelně bez jakéhokoliv upozornění jednoduše vyrazit. Většina z nás už tak trochu ví, co od svého psa může čekat. Nebo ne? Mějme psy i v přírodě široko daleko uprostřed ničeho navázané na sebe.


1. Přivolání svatý grál

Přivolat svého psa za jakékoliv situace je pro velké množství chovatelů až nemožným úkolem. Vždyť doma ten pes přijde vždy! Ano, ale co když jsou v okolí rušivky? 
Buďte proto vždy pro svého psa středem pozornosti a trénujte přivolání v každé situaci i věku.

2. Nenechte psy lovit ani ptactvo
Legrační prohánění ptáků, kteří psovi uletí, je bezva sranda, ale věřte, že tímto svého psa pouze povzbudíme k lovení čehokoliv. Nikdy bychom proto psa neměli trénovat ve smyslu “hele ptáček, chyť si ho!”



3. Vystavujte svého psa situacím, které nejsou běžné
Dnes je už běžnou praxí, že psa můžete vzít třeba do ZOO. Někde za něj sice zaplatíte nějakou kačku, ale věřte, že je to perfektní způsob výcviku, jak psa přivyknout na různé situace, tedy konfrontaci s různými zvířaty. Jakékoliv nevhodné chování vždy včas zarazte a psa chvalte za to, že na zvířata nereaguje. Přeci jen taková návštěva je spíše o egu psa, kdy potřebuje cítit naši podporu a zájem :-) 

.

A závěrem?
Držíme pěsti, ať  Vás pes nepřestává vnímat ani v přítomnosti zajímavějších objektů a Vy ho za to odměňte třeba pořádnou porcí naší čerstvé zvěřiny. Rozhodně se nemusíte obávat, že by právě chuť tohoto masa ve psech vyvolávala větší choutky k lovu. Jde o pověru. Spontánní lovení je totiž vždy výsledkem výchovy psa, která nepochybně může být náročnější, pokud má “lovení” Váš parťák přímo v genech.



Bezpečným vycházkám a zvěřině až v misce zdar!

Váš BARF.cz







Konec prázdnin může naše psí parťáky pěkně potrápit….



Nejen děti mohou být nešťastné, že jim končí prázdniny. Tolik volna a radosti a najednou zase povinnosti. Jednou z jejich dětských a prázdninových radostí mohlo být nové štěňátko nebo už i starší, domácí 4nohý parťák. Strávili spolu mnoho času a … najednou štěňátko nebo vlastně jakkoliv starý pes zůstává doma sám mnohem déle, než byl zvyklý.





Zamysleli jste se nad tím dostatečně včas? :) Trénujete nechávání svého psího miláčka doma samotného s předstihem? Proč je to dobré?

Můžete tak u pejska předejít Separační úzkosti. Ta, pokud se jednou vyvine, odstraňuje se pak mnohem složitěji.



Co je vlastně separační úzkost?
Věděli jste, že Separační úzkost je jev popisovaný i u dětí? A to jako stav nadměrného strachu a úzkosti, který jedinec zažívá při reálném, případně i hrozícím odloučení od lidí, ke kterým má vybudovanou silnou citovou vazbu.  Je vnímána jako běžná součást vývoje, nicméně může mít přirozený nebo patologický průběh. Jak jistě cítíte už ze zvolených označení, druhá forma nebude zcela v pořádku.

Jak jí předcházet?


Především chceme zdůraznit, že pokud pejska naučíme být doma v klidu a v pohodě samotného, ušetříme sobě i jemu spoustu trápení. Ideální je, když si štěňátko doneseme domů, naučit ho, kde má své místo a trpělivě a důsledně na něm trvat. Psi mají rádi svůj řád a jak sami časem zjistí, i svůj klid :D. Ať už dokážete místo naučit na pelíšku, nebo si usnadníte práci domácí kennelkou, přesně toto je bod, který se Vám do budoucna velmi vyplatí. Druhým krokem je pomalé opouštění štěňátka na krátké chvíle. Ideálně, když je již trochu unavené. Každý odchod i návrat by se měly odehrávat v klidu, můžeme pejska případně i odměnit.

Jak se jí zbavovat výchovou a výcvikem?


Pokud jsme předchozí kroky zanedbali, nebo jsme si vzali pejska staršího, z útulku, dočasky, nebo jsme pejska zdědili... budeme mít práci trochu složitější. Velmi pak záleží, jak hluboký problém v sobě pejsek má. Někdy stačí vrátit se o pár kroků zpět a celý "štěněcí postup" zopakovat. Ale problém může být natolik hluboký, že toho času na nápravu budete potřebovat mnohem více, než při samotném učení "čistého štěněcího listu".

Jestliže s tímto nemáte zkušenost, bude nejlepší se obrátit na někoho, kdo Vás převýchovou provede a bude sledovat Vaše pokroky a reagovat na "nové okolnosti".

Jak jí pomoci medikací?


Kromě výcviku a výchovy samotné, při přeučování mohou pomoci i jiné "berličky". Někomu pomáhá hudba, někomu hlavolamy a pejska před odchodem unavit psychicky. Další variantou je aromaterapie a zoofarmakognozie. I zde je dobré vyhledat odborníka, který má zkušenost.

Přejeme Vám, aby Váš pejsek byl v pořádku a tyto potíže jste nikdy řešit nemuseli.



Typy na to, jak prakticky zabavit Vašeho pejska najdete i v naší sekci PRO PÁNÍČKY A PRO ZÁBAVU.

A máme tady pokračování našeho zamyšlení o kvalitě srsti a dnes hlavně kůže (potažmo vnitřního "prostředí") Vašeho psa. 
 
V minulém článku jsme probrali přirozený proces línání psa. Některá plemena nelínají vůbec, jiná standardně ano. Záleží pak na každém jednotlivém psu, zda o jeho línání nebudete téměř vědět, nebo zda si z chlupů svého miláčka budete moci uplést svetr 😊. Je to přirozený proces a pokud je pes zdravý, je tato obměna srsti v pořádku. 
 
Co když ale pes přichází o srst i z jiných důvodů?  
 
Bohužel bude příčina zdravotní, potažmo psychická. A ještě jednou Bohužel, diagnostika v rámci srsti bývá někdy velmi složitá.  
 
Jak poznáme, že má pejsek problém se srstí a kůží? SPOLEHLIVĚ. Projevy a následky nelze přehlédnout. Pes se často drbe a vylizuje, na jeho těle vznikají holá, ať suchá nebo mokvající místa. Pokud k tomu ještě přidá časté třepání hlavou, můžete příčinu hledat ve zvukovodech psa.  
 

Jaké jsou nejčastější příčiny změny stavu srsti a kůže?  
 
- alergická reakce 
- štípnutí hmyzem 
- bakterie 
- kvasinky 
- plísně 
- mykóza 
- parazité
- hormonální a autoimunitní onemocnění 
- ekzém 
- nedostatek živin
- psychické problémy.

Jak vidíte, možných příčin není úplně málo. Jak tedy začít s diagnostikou? Pokud je příčina zcela markantní a projevy krátkodobé a Vy už nějakou zkušenost máte, můžete si poradit sami. Když se ale projevy táhnou, s největší pravděpodobností asi skončíte u veterináře. A tady předem říkáme, že diagnostika není vůbec snadná, levná a může to být běh na dlouhou trať. 

Dnes se podrobněji podíváme na první bod našeho seznamu.
 
ALERGICKÁ REAKCE: 
dělíme podle dvou hlavních spouštěčů. Alergie na vnější vlivy (např. roztoče, plísně, pyl) a na alergie na některou složku potravy.  
 
Vzhledem k tomu, že pravděpodobně jako naši čtenáři krmíte BARFem, nebo jej zvažujete, právě alergie na “jídlo” Vás může hodně zajímat. 
 
Škála alergenů je velmi široká. Stejně jako lidé, mohou být psi alergičtí na obsah pšenice, kuřecího masa, ale také mléčné výrobky a vejce. Z naší praxe potkáváme psy, kteří naopak kuřecí maso zvládají v pohodě a jsou citliví na hovězí, vepřové a dokonce i na masa, která jsou pro alergiky často doporučována - koninu, králíka, jehněčí. Máme klienty, kteří jsou alergici na kuřecí protein v granulované stravě a v syrové ho přijímají dobře.  
 
Jak postupovat při diagnostice? Můžeme podstoupit velmi podrobné testy na alergie v laboratoři. Spolehlivěji z nich vyselektujeme alergie na vnější vlivy. Pokud se zde nic nenajde, můžeme testovat i složky potravy.
 
V případě alergie na potravinu můžeme také zvolit eliminační dietu. Ta se nám v naší praxi osvědčila nejlépe.

Jak taková eliminační dieta probíhá?

Po dobu 6 týdnů zvolíme jeden typ proteinu. Obvykle ten, o kterém majitel ví, nebo alespoň tuší, že ho pes zvládá. Po celou dobu smí pes pouze tento 1 protein. Pokud majitel toto pravidlo striktně dodržuje a pes se za 6 týdnů nedrbe a problémy, se kterými se potýkal pominou, máte "vyhráno". Našli jste alespoň jeden protein, který Váš pes zvládne. U některých psů je opravdu alespoň jeden protein výhra.

Po 6 týdnech tedy můžete zařadit protein další. Opět se striktně držíte podávání prvního, již ověřeného proteinu a k němu zkoušíte druhý. Buď pejsek i druhý protein v pohodě zvládá (tedy původní projevy - drbání, svědění, vylizování, mokvání) se nevrátí a Vy můžete znova slavit, už máte druhý protein a pestrý jídelníček je samozřejmě lepší. Nebo se projevy vrátí a i Vy se musíte vrátit zpět jen k proteinu, který jste si již vyzkoušeli a zase jej krmit minimálně po dobu 6 týdnů, než se pustíte do dalšího testování.

Zní to složitě? Tak si to popíšeme na příkladu :).

Podám svému pejskovi Zvěřinu. Krmím ho s ní 6 týdnů. Pejsek prospívá, přestal se drbat, kůže se zklidnila. Nedávám žádné piškoty, doplňky. I pamlsky musí být striktně zvěřinové, ideálně maso samotné (a prosím pozor, u zvěřiny může být ještě jiná reakce psa na jednotlivé typy zvířat - tedy daňka, jelena, muflona, zajíce, bažanta... i zde bychom měli mít jeden typ proteinu).

Po 6 týdnech přidám Tresku (i v rybách je spousta druhů, pro zjednodušení příkladu dáváme tedy rovnou jeden druh ryby :).
Ideální varianta - pes tresku přijal, pořád je v pohodě, projevy se nevrátily a já mohu dál krmit kombinací zvěřiny a tresky. Ideálně dalších 6 týdnů. Pak se rozhodnu, zda mi tyto 2 druhy stačí, nebo stejným způsobem přidám 3 protein.
Špatná varianta - pes tresku nepřijal, začal se znova drbat. Tresku okamžitě vysadím, vrátím se pouze ke zvěřině. Pro očistění těla krmím opět 6 týdnů pouze zvěřinou. Po 6 týdnech a návratu do normálu mohu zkusit další protein.

------

Může se ale stát, že hned první protein, který jsme zvolili, není ten správný.
Eliminační dieta může být běh na dlouhou trať. Ale její výsledek bývá trvalý (nikdy neříkej nikdy, příroda je nevyzpytatelná a může nám zařídit alergii i na něco, co jsme doposud zvládali dobře. Ale přesto je to velký pomocník.

Přejeme Vám, aby pro Vás tento článek byl jen zdrojem informací, které nebudete muset se svým psem nikdy využít :).

Váš BARF.cz

(další body spouštěčů problému se srstí probereme příště :)


 
 

Červená tlapka



Tento pojem jsem ještě do prosince 2024 neznala. Ale neznalost neomlouvá :).

Někteří z nás se při svém soužití se psy setkali se situací, kdy se Váš pes ocitne na operačním stole a nutně potřebuje krevní transfuzi. Urgentně. Situace, kterou neplánujete a o to více Vás může zaskočit.

Se svou smečkou jsme naštěstí byli v té opačné roli. Několikrát jsem se svými psy krev poskytla a na záchraně jiných psů jsme se tak podíleli. Při té příležitosti jsem se dozvěděla, že i psi mají krevní skupiny a jsou určitá omezení, kdy psi krev darovat nemohou.

 

Červená tlapka je organizace, která provozuje databázi psích dárců. Stejně jako mnoho z nás, kteří podnikáme v oblasti „mazlíčků“, vedl Červenou tlapku k založení organizace osobní příběh a zkušenost.

Je to neskutečně záslužná činnost a věřte, že v těch momentech, kdy řešíte, co s Vaším pejskem bude, velmi oceníte, že někde kolem Vás je zdravý pes, který krev darovat může.

Je důležité o této možnosti vědět. Ať  Váš pejsek transfuzi potřebuje, nebo jste se rozhodli do databáze toho svého hrdinu registrovat jako dárce.



Co byste měli vědět?

Červenou tlapku najdete na odkaze: www.cervenatlapka.cz

Pokud potřebujete pomoc:
     - obraťte se na svého veterinárního lékaře, buď mají svou databázi dárců, nebo již spolupracují s Červenou tlapkou

     - obraťte se přímo na Červenou tlapku.

Pokud chcete pomoc nabídnout, ideální je mít psa:

• váha nejméně 20 kg (čím větší pes, tím menší zátěž pro něj odběr znamená)
• věk 2 – 8 let (dospělý jedinec, opět kvůli zátěži)    
• v době odběru v plné kondici    
• dobře ovladatelný    
• bez chronických chorob (např. cukrovka, epilepsie) a trvalé medikace    
• nikdy nebyl příjemcem krevní transfuze
• nejde o fenu po porodu.
  
  

BARF.cz považuje zdraví psa za jednu z nejdůležitějších věcí.
Projekt Červená tlapka nám dává smysl a rozhodli jsme jej podpořit. A to finančně i šířením povědomí o něm.


I Vy můžete Červenou tlapku finančně podpořit finanční podpora Červená tlapka.

Stáří psa aneb respektujme je.

Stáří psa není nemoc. Jednou čeká na životní cestě každého. Stejně jako u lidí, je i u psů stáří přirozený proces, kterému je vhodné se s respektem přizpůsobit. A to nejen z pohledu výživy, ale také fyzické aktivity i celkového vnímání psa. Jedná se o progresivní proces s fyzickými i psychickými projevy. I když možná známe přesné datum narození psa, víme skutečně, kolik našemu psovi je? Jestli máme doma štěně, puberťáka nebo už seniora? Co obvykle potkává psí stařečky? Pojďme se na ty naše psy a jejich "dospívání do důchodu" podívat.



Přesný věk svého psa zná nejlépe majitel, který si odchová nebo koupí štěňátko, nebo i již staršího psa s průkazem původu či alespoň očkovacím průkazem.
Pokud psa adoptujete, může při určování věku pomoci veterinární lékař. Ten obvykle u zvířat věk určí snadno dle počtu a stavu opotřebování zubů.

Mentální i fyzické projevy věku u svého psa pán obvykle jednoduše pozná. Pokud ale nemáme dostatek zkušeností s chovem a výcvikem psů, můžeme si věk psa jednoduše zkusit přepočítat. Ale pozor, vědci zatím žádný přesný algoritmus skutečně nenašli.
Zato přišli s informací, že pes je schopen mnohem efektivnějšího zrání, tedy dospívání. To při přepočtech na lidská léta ne vždy sedne. Například období puberty by po běžném přepočtu mohlo odpovídat věku 5 letého dítěte a převážná část populace psů by se pak dožívala více než 100 lidských let. To nám skutečně moc relevantních informací nepřineslo, že?

Snad nejznámější je onen přepočet na lidská léta. Traduje se, že jeden rok psího života odpovídá 7 lidským. Je to ale opravdu velmi nepřesný, spíše orientační údaj. Zralost i stáří psa je vždy geneticky předurčeno a rozhodně se liší nejen velikostí psa, plemennou příslušností, ale i skutečným stavem zvířete, jenž ovlivňují podmínky, ve kterých žije. 

Zoologové v mnoha výzkumech potvrdili, že menší plemena se snáze dožívají vyššího věku např. 20 let ve srovnání s velkými plemeny, u kterých je to cca 10 let. Obvykle jde právě o souvislosti s konstitucí a fyzickým stavem zvířete.

Přesto zůstává fakt, že s dnešní dobou se věk, stejně jako u lidí prodlužuje. Samozřejmě k tomu vede nejen genetická výbava, ale hlavně životní styl a kvalitní výživa psa, která je v dnešní době na dosah. 

Víme tedy, že věk zhruba 1 roku středně velkého psa je čas puberty. Toto neposedné období jistě nemine ani méně zkušeného pejskaře.


Kdy ale přichází u psů stárnutí a s jakými projevy ho lze poznat?
Dost možná se na psa rozzlobíte, že něco poničil jako za mlada, nebo se naopak neovládne a tu a tam loužička. Stojí za to zamyslet se dříve než psa začneme kárat. Je problém ve výcviku psa nebo v aktuálním fyzickém či psychickém stavu? Nemá zdravotní komplikace? Stárne? Otázek se nabízí mnoho, starého psa ale poznáte snadno.

Jak poznat, že pes stárne?
Co můžeme s přibývajícími roky sledovat?
Rysy stáří jsou u psů velmi podobné těm u lidí. Typicky můžeme pozorovat přibývající vrásky kolem očí, šedivění, zhoršení sluchu, příp. komplikace v pohybovém aparátu. Vždy ale záleží na kondici a životním stylu.

1. Prošedivělá srst
   Pokud nechováte barevnou mutaci "pepř a sůl", jistě v srsti staršího psa najdete snadno nějaké ty šediny. Obvykle i samotná struktura chlupů je hrubší a méně pružná. Ale pozor! Barvu i stav srsti lze velmi snadno do jisté míry i u psích seniorů ovlivnit kvalitním BARFem. Viz článek na našem blogu.
   
   
2. Oči
   Kromě přibývajících vrásek můžete u psa pozorovat mírnou ztrátu lesku. Oči se mění a postupně kalní. Velmi často jsou staří psi slepí, ale pokud se jim zachová prostředí, což je to nejlepší pro stáří psa, majitel to často ani nezpozoruje. To jsou samozřejmě ty příjemnější zprávy. Pes se orientuje hlavně čichem a ten se s věkem tolik jako zrak nezhoršuje. 
   
   
3. Sluch
   "Jsi snad hluchej?" Někdy tento projev pozorujeme i u puberťáka, ale když o svého dospělého psa pečujete dobře, snadno zjistíte, že i pozorný pes skutečně nemusí dobře slyšet. Sluch je u psa ve srovnání s lidským dvojnásobně až trojnásobně rozvinutější. I proto je velmi náchylný a často nevydrží dlouho v plné kvalitě.
   
   Další projevy stárnutí
   Starý pes má nejen zhoršenou obnovu chrupavek, tj. vliv na pohybový aparát, ale také dochází k omezení produkce žaludečních kyselin. Psi hůře využívají všechny prvky z potravy a i proto se nabízí jako vhodné řešení mixovaný BARF. Dost často psa provází komplikace v dutině ústní. Od ztráty zubů přes ustupování dásní.
   
   
   Na co psi nejčastěji odchází
   Skutečné stáří psa, tedy závěr psího života nebývá pro psa ani jeho chovatele lehké období. Nejčastěji psi i v kvalitních podmínkách odcházejí na selhávání orgánů (ledviny, játra, srdce) či nádorová onemocnění. Samozřejmě se jedná o důsledek opotřebení orgánů. Často hraje roli také oslabený imunitní systém, kdy pes trpí na různá onemocnění, které by za mlada zvládl s lehkostí. 

Jak ke staří přistupovat?
Jednoduše, tak jak nás učili rodiče. Nezapomínejme přirozený respekt ke stáří, psa nevystavujme neobvyklým situacím, nechtějme po nich velké výkony a dopřejme mu kvalitní odpočinek i dávku krmiva podle jeho zvyklostí. Pokud vidíte ubývání sil, nezapomeňte krmit kvalitní lehce stravitelnou svalovinu a ostatní suroviny, které v pohodě Váš pes stráví a nepůsobí mu potíže. 

Chcete-li mít jistotu, že svému psovi na staré tlapky dopřáváte vhodný jídelníček, nechte si ho od nás sestavit na míru a to zcela zdarma. Tak ať dědouškům i babičkám chutná co nejdéle! 🙂
 

Proč si psi labužírují na pasece? Je třeba zbystřit?

Pojídání stébel trávy u psů není nijak neobvyklá činnost i přesto, že milují hlavně poctivý BARF e-shop. Konzumace stébel trav, hlavně mladých výhonků, má u psů obvykle hned několik důvodů. Snaží se nám tím ale něco naznačit? Chybí jim něco ve stravě? Pojďme se podívat na nejčastější důvody. Panika z případného zvracení může jít ve většině případů stranou. Pravé důvody se mohou lišit, ale chování je často přirozené.

Psí zažívání je sice připraveno na příjem kvalitního masa, ale rostlinná strava by nikdy neměla chybět. I proto máme v naší nabídce komplety, které zajistí vyváženost stravy bez dalších starostí. Zažívací trakt psa je biologicky připraven až na 30% skladbu stravy rostlinného původu (20 % BARF komplety, 30 % BARF mlsky). Ta obvykle v jídelníčku dodává minerály, proteiny i vitamíny a celkově podporuje správnou funkci střev.

Vědci z kalifornské univerzity ve výzkum - psi a kočky - žraní trávy potvrdili, že se jedná o přirozené chování i u nedomestikovaných masožravců. V obsahu žaludku vlků a pum našli kolem 2 % rostlinné stravy až u 74 % vzorků.

Běžně se tak setkáváme se psy, kteří spolu s páníčkem velmi rádi zahradničí. Vedle okusování stébel trávy, často i mnohem rychleji než my, sbírají i jiné plody. Od třešní přes maliny, až po běžné trávy, to bere pes jako zpestření i zábavu.

Traviny však často vyvolávají zvracení a chovatelé si tak pokládají mnohé otázky:
- chce nám pes něco naznačit?
- je mu špatně?
- chybí mu v jídelníčku nějaké živiny?

Pokud pes trávu konzumuje v rozumné míře, zakazovat mu to rozhodně nemusíme. Buďme bez obav. Málokdy pes sáhne po jedovatých rostlinách, neboť pro domestikovaná zvířata nemají "vábnou chuť". Pokud jsme si jistí, že tráva nebyla chemicky ošetřena, můžeme být naprosto v klidu, i když očekáváme následné zvracení.

Snad nejdiskutovanějším důvodem totiž bývá tzv. čištění.

Už jste určitě slyšeli: “Bude pršet, pes žere trávu.” Jednoduše se vlivem změnou tlaku může projevit změna i v zažívání a pes tak náhlé překyselení řeší instinktivně zeleným pomocníkem. Dlouhá stébla psovi snadno vyvolávají zvracení. To psi velmi dobře vědí a v případě břichabolu se jdou “napást.” Touto rychlou metodou uleví žaludku a potíže tak mohou odeznít mnohem rychleji.

S pastvou se ale můžete setkat i u psů, kteří žádnými zažívacími potížemi zrovna netrpí. Mnohé výzkumy potvrdily, že se okusování trávy snadno stane také hrou, resp. možností, jak na sebe upoutat pozornost. Někdy se může stát i součástí stereotypního chování.

Nepodceňujme tedy volný čas našich chlupáčů a věnujme pozornost vedle kvalitní masité stravy také dostatku zábavného programu.

dfdfdff